Paulová, Jana
Charakteristika: Herečka a zpěvačka
Datum narození/zahájení aktivity: 19.2.1955
Paulová, Jana, herečka a zpěvačka, narozena 19. 2. 1955, Praha.
Jejím otcem byl písničkář a režisér Franta Paul, matkou Eva Šonková, sólistka v hudebním divadle v Karlíně. Paulová přešla jako výrazný talent po dvouletém studiu na hudebně dramatickém oddělení Státní konzervatoře na obor herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění, kde během studia (1972–76) maturovala. V divadle DISK zpívala v představení Rytíř hořící paličky, k němuž napsal hudbu její pozdější manžel, jazzman Milan Svoboda. Byla pak bez pevného angažmá, od 1979 působila jako členka týmu Josefa Dvořáka v divadle Semafor (vystupovala ve hrách Pavla Fialy Třešňová alej, Má hlava je včelín a hlavně S Pydlou v zádech – zde zpívala Svobodovy písničky). Na tehdy paralelní karlínské scéně hrála a zpívala v roli Anny v inscenaci Znám dona Juana, v roli Sugar Kane v inscenaci Někdo to rád horké a v roli Rady v inscenaci Cikáni jdou do nebe. Uplatnila se i mimo tyto scény, např. 1980 v Redutě ve wolkerovském pořadu Nuž pojďte, budeme se učit milovat život se Svobodovou hudbou. V letech 1986–96 vystupovala v inscenacích Městských divadlech pražských, kde ztvárnila dlouhou řadu významných postav naší i cizí divadelní literatury (inscenace Smutek sluší Elektře, Pěna dní a další). Spolupracuje s divadlem Kalich, kde hraje v inscenacích Natěrač a Jako jedna rodina, ztvárnila i roli Kateřiny v inscenaci Zkrocení zlé ženy na pražském Hradě, v New Yorku vystoupila v rámci Eastern European Theater Festival v inscenaci Jak zabít muže. Herecky se uplatňuje i ve filmu (Koncert pre pozostalých, Únos Moravanky, Havárie, Ceremoniář, Kameňák a jiné).
Již ve svých šestnácti letech zpívala na LP Barnodaj skupiny Progres Organization a na SP Vladimíra Mišíka a skupiny Flamengo, písnička Jen se motej získala dětskou televizní cenu Pohár pro písničku. Postupně se v televizi prosazovala jako herečka, zpěvačka, tanečnice v různých typech pořadů hudebního či zábavného charakteru: Slavíci z forbíny, Dostaveníčko s Jiřím Sovákem, Bratislavská lýra, Kabaret na přání, Suvenýry Karla Vlacha, Telegramiáda, Benefice, Dámský kabaret, Dva z jednoho města, Loupežnická revue, Pletky paní Operetky, Šestý den je sobota, dále v silvestrovských pořadech apod. Výrazně se uplatňovala zejména v polovině osmdesátých let (umístila se v anketě TV rolnička 1985 jako třetí nejoblíbenější herečka Československé televize) a upoutala na sebe pozornost svou všestranností, tj. herectvím s darem komiky, pěveckým projevem i tancem (včetně tap dance a akrobacie). Ve „videomuzikálu“ Lásky na zítřek (Milan Svoboda, Oldřich Dudek) ztvárnila šest ženských rolí s řadou písniček. Postupem doby však vítězila její orientace na divadlo, pak ovšem 1995 založila kapelu A proč ne band, s níž nahrála CD A proč ne (skladatelé Michael Kocáb, Milan Svoboda, Josef Audes, Kryštof Marek), s níž během tří let zrealizovala přes stovku koncertů po celé republice. Od 2001 zpívá se smyčcovým kvartetem Gamavila jazzové šansony, které pro toto nezvyklé obsazení aranžuje Milan Svoboda.
Literatura:
I. Lexika
EJ.
Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století (Praha 1998).
II. Ostatní
Frühauf, J.: S Janou Paulovou o práci, životě a lecčems dalším (Záběr 1982, č. 19, s. 7).
Kašpar, J.: Jako spánek, jako jídlo (Mladý svět 1982, č. 44, s. 20).
Müller, L.: Patří k sobě (Magazín Co vás zajímá 1984, č. 4, s. 10).
Stanislavčík, T.: Jana Paulová hubne kvůli ženským (Večerník Praha 1. 2. 2003).
Ivan Poledňák
Datum poslední změny: 12.11.2003