Neckář, Václav
Charakteristika: Zpěvák a herec
Datum narození/zahájení aktivity: 23.10.1943
Neckář, Václav, zpěvák a herec, narozen 23. 10 1943, Praha.
Vyrůstal v Ústí nad Labem, kde vystudoval střední všeobecně vzdělávací školu. Pochází z divadelnické rodiny, sám začal záhy vystupovat na scéně Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Vedle toho se učil hrát na klavír a zpívat, ve zpěvu se později – podobně jako Karel Gott – školil u profesora Karla Karenina. Čtyřikrát se neúspěšně pokoušel o přijetí na DAMU, mezitím nabýval praxe jako elév v Divadle pracujících v Mostě a 1964 přešel do plzeňského divadla Alfa. Tam pod dohledem Bohuslava Ondráčka pořídil první rozhlasové snímky, z nichž Jen tak vyšlo 1967 na soundtracku muzikálu Gentlemani s hudbou Bohuslava Ondráčka a texty Jana Schneidera. Po úspěchu zkušebních snímků s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu pod vedením Josefa Vobruby a v dramaturgii Dalibora Baslera (Ze soboty na neděli, Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě) posílil 1965 soubor pražského divadla Rokoko, kde společně s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou představoval mladou, svěží krev. V divadle účinkoval v představeních Čekání na slávu, Konvenční vražda, Filosofská historie a Listy důvěrné a na scénu vnesl pohyb, tanec, gesta, grimasy nezralého adolescenta. Zpěvákova přirozeného naturelu užívaly přední orchestry (vedle TOČRu především Václav Hybš a Karel Vlach, ale i skupina Mefisto a Big–beatová skupina Bohuslava Ondráčka) k nahrávkám, které ve vysokých nákladech vydával Supraphon: Massachusetts, Ša–la–la–la–li, Stín katedrál, Čaroděj dobroděj, Svatovítský chrám, Spěchám... V českém zábavném umění originální klukovská image zaujala filmového režiséra Jiřího Menzela, který 1966 svěřil Neckářovi ústřední roli železničáře Miloše Hrmy v oscarovém filmu Ostře sledované vlaky. Otevřel mu tak cestu k dalším filmovým rolím – Kulhavý ďábel, Ta naše písnička česká, Kolonie Lanfieri, Skřivánci na niti (1969, opět v Menzelově režii), nad nimiž co do počtu televizních repríz vyčnívá hudební pohádka z 1968 Šíleně smutná princezna s partnerkou Helenou Vondráčkovou. Z bezpočtu televizních vystoupení Václava Neckáře čněly nad průměr hudební seriály Vysílá Studio A a Píseň pro Rudolfa III., za zmínku stojí rovněž soutěž Kdo, s kým, o čem, pro koho, kterou Neckář vyhrál s dodnes hranou Lékořicí. V hierarchii domácích zpěváků, jak ji mapovala např. anketa Zlatý slavík, se pohyboval hned za hvězdným tandemem Karel Gott – Waldemar Matuška.
Po odchodu z Rokoka založil Václav Neckář s Helenou Vondráčkovou a Martou Kubišovou trio Golden Kids, které pod uměleckým vedením Bohuslava Ondráčkově (v jehož Gentlemanech, inscenovaných v Hudebním divadle Karlín, si Neckář rovněž zahrál) bylo velkým příslibem pro moderní český pop, jevištně i na deskách. Na jedné platformě se tu setkaly tři odlišné pěvecké typy, tak trochu „v předstihu“ před fenoménem sedmdesátých let, švédským kvartetem ABBA. Nesmyslný zákaz činnosti Martě Kubišové však omezil činnost souboru od 1. 11. 1968 do 3. 2. 1970, veliké problémy měl i samotný Neckář s realizací následného samostatného programu.
1971 začal Václav Neckář vystupovat s vlastní skupinou Bacily, kterou vedl kytarista Ota Petřina a od 1974 zpěvákův bratr, klávesista Jan Neckář. Poprockový sound a rocková image souboru (tvořily ji i Petřinovy dlouhé vlasy, které dráždily úřady a zabraňovaly Bacilům v přístupu do TV) vyvolaly veliké souznění mezi mladým publikem a souborem, který bodoval s hity převážně na texty Zdeňka Rytíře, ale i Ladislava Kantora, Oty Petřiny a jiných (Doktor Dam di Dam, Kdo vchází do tvých snů, má lásko, Neusínej, Nautilus, Suzanne, Perla, Kosmické děti, Křižovatky) a zaujal i odbornou kritiku. Album Tomu, kdo nás má rád získalo titul Bílá vrána časopisu Mladý svět jako nejlepší deska 1975 a dvojalbum Planetárium obdrželo 1979 cenu Tip Melodie, přitom bylo i atraktivním komerčním artiklem (120 000 prodaných exemplářů). Také v koncertní podobě bylo Planetárium výjimečné, hýřící ohňostroji a světelnými efekty. Neckářovi se dařilo i na hudebních festivalech (druhý na Děčínské kotvě 1969 a 1971 s tituly Svět je místo k radování resp. Teče voda údolím, vítěz DK 1984 s My to spolu táhnem dál, první na Bratislavské lyře 1981 s písní Tvým dlouhým vlasům) a byl žádaný v zahraničí, zejména v tehdejší NDR, kde se jeho přátelství se zpěvákem a hercem Deanem Reedem promítlo mimo jiné do realizace společného filmu Zpívej, kovboji (1982). V Polsku zpěvák 1978 opanoval festival v Sopotech s písní Ten chléb je tvůj i můj. Vyvrcholením Neckářovy proměny v přemýšlivého, na kvalitě textů stavějícího zpěváka byla albová trilogie Příběhy, písně a balady, kterou Supraphon 1985 ocenil Zlatou deskou. K realizaci slibovaného čtvrtého dílu však nedošlo. Další velké desky (Atlantida 99, Pod komandem lásky) už tak úspěšné nebyly, proměnu Neckáře v „tvrdého“ rockera v koženém obleku publikum nepřijalo.
Po převratném roce 1989 se Václav Neckář uskrovnil v klubovém pořadu Časy se mění, kde ho doprovázel bratr Jan a někdy i Ota Petřina. Pozornost vzbudil krátký reunion tria Golden Kids, ale Neckářův comeback přinesl teprve přelom tisíciletí, kdy jeho písničky z šedesátých a sedmdesátých let opět oslovily dorůstající generaci a na rockovém festivalu v Trutnově si s Neckářem notovalo patnáctitisícové publikum. Zejména mladým posluchačům bylo určeno album nakladatelství Česká hudba Zlatej Vašek, které se nezpronevěřilo svému názvu a překonalo v prodeji metu pro udělení Zlaté desky. Václav Neckář zde nově nazpíval některé ze svých největších hitů, přearanžované Janem Neckářem pro skupinu Bacily, která tak oslavila třicetiletí své nepravidelné existence. Nečekaný úder tomuto příznivému údobí zasadila na podzim 2002 mozková mrtvice, která Václava Neckáře připoutala na lůžko a donutila ho, aby se znovu učil texty písní a piloval artikulaci. S nasazením pevné vůle se zpěvák 21. 10. 2003 triumfálně vrátil na pódium vyprodané pražské Lucerny a 2005 poprvé po sedmnácti letech předložil nové studiové album, jehož titulní píseň Oči koní se čtyřicet týdnů držela na vrcholu hitparády Českého rozhlasu – stanice Radiožurnál. V říjnu 2005 vydal Supraphon v rámci reedic album Mýdlový princ jako 10. díl Kolekce Václava Neckáře a na jaře 2006 zdokumentoval zpěvákovu výjimečnou kariéru na double-CD 40 hitů.
Diskografie:
Václav Neckář zpívá pro mladé (Supraphon 1966);
Dobrou zprávu já přináším vám (Supraphon 1968);
Micro – Magic – Circus (s Golden Kids, Supraphon 1970);
Golden Kids 1 (Supraphon 1970);
Světská sláva – polní tráva (Supraphon 1971);
Vašek Neckář (Supraphon 1972);
Dr. Dam Di Dam a jeho bacily (živě, Supraphon 1973);
Václav Neckář (Amiga 1974, vyšlo v NDR);
Tomu, kdo nás má rád (Supraphon 1974);
Hallo Vašek (Amiga 1976, vyšlo v NDR);
Planetárium (Supraphon 1977);
Vašek vypravuje (pohádky Františka Nepila, Supraphon 1979);
Podej mi ruku... (Supraphon 1980);
Sluneční věk (tři vokální vstupy na samostatném albu skupiny Bacily, Supraphon 1981);
Mýdlový princ (kompilace, Supraphon 1981);
Planetarium (anglická verze, Supraphon/Artia 1982);
Příběhy, písně a balady (3 LP Supraphon 1982–83);
Wer geht durch die Nacht deiner Träume (exportní titul, Supraphon/Artia 1983);
My to spolu táhnem dál (Supraphon 1985);
Pokus o autoportrét (kompilace, Supraphon 1986);
Atlantida 99 (Supraphon 1987);
Pod komandem lásky (Supraphon 1989);
Časy se mění (NE a NE 1991);
Šíleně smutná princezna (soundtrack filmu, Supraphon 1992);
Zpěváci divadla Rokoko 60. let (kompilace, Sony Music BMG 1999);
Zlatej Vašek (Česká hudba 2002);
Oči koní (Supraphon 2005);
40 hitů (Supraphon 2006).Literatura:
I. Lexika
EJ.
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2005).
II. Ostatní
Černý, Jiří: Zpěváci bez konzervatoře (Praha 1966).
Černý, Jiří: Hvězdy viděné černě (Hudba pro radost 1967, VIII–X, s. 11).
Klos, Čestmír: Návštěva u Zlatých kůzlat (Aktuality Melodie 1969, č. 1).
Suchý, Ondřej: Od rána do večera s Václavem Neckářem (Melodie 1969, č. 6, s. 16).
Tůma, Jaromír: Victoria Zlatých dětí (recenze koncertu Music Box No. 2 skupiny Golden Kids, Aktuality Melodie 1970, č. 3).
Klos, Čestmír: Světská sláva, polní tráva (Aktuality Melodie 1970, č. 26).
Černý, Jiří: Jockey balad Václav Neckář (Melodie 1971, č. 9, s. 257).
Černý, Jiří: Světská sláva – polní tráva (recenze alba, Melodie 1971, č. 11, s. 351).
Horáček, František: Prolínání do blíže neurčené budoucnosti (Melodie 1973, č. 9, s. 257).
Černý, Jiří: Kdo vchází do Neckářových snů (Melodie 1973, č. 10, s. 303).
Švarcová, Jitka: Neckář a Bílá vrána ´75 (Pop 1976, č. 6).
Klos, Čestmír: Neckář nechce do škatulky (Melodie 1977, č. 11, s. 325).
Rejžek, Jan: Filmový herec a filmový divák V. Neckář (Záběr 1979, č. 19).
Švarcová, Jitka: Příběhy – písně – balady Václava Neckáře (Gramorevue 1982, č. 12).
Tůma, Jaromír: Poetická diskotéka Václava Neckáře (Melodie 1982, č. 12, s. 357).
Rejžek, Jan: Příběhy, písně a balady 2 (recenze alba, Melodie 1983, č. 6, s. 190).
Kytka, Ivan: Pohledy do Neckářovy kuchyně (Melodie 1985, č. 1, s. 4).
Vlasák, Vladimír: Pod komandem lásky (recenze alba, Melodie 1989, č. 9, s. 283).
Vlasák, Vladimír, Vlček, Josef: Neckářovy etudy minulé a dnešní (Melodie 1989, č. 10, s. 292).
Tůma, Jaromír: Václav Neckář pod komandem rocku (Mladý svět 1990, č. 1, s. 31).
Jireš, Roman: Časy se mění, Expres 4. 2. 1993).
Korál, Petr: Planetárium (recenze reedice alba, &musicQ 2003, č, 1).
ZV: Doktor Damdydam: Nikdy se nevzdám (Pohoda pojištěnce, jaro 2004, s. 10).
www.vaclavneckar.cz
Jaromír Tůma
Datum poslední změny: 29.5.2007