Český hudební slovník osob a institucí

Janáčkovo hudební Lašsko

Charakteristika: hudební festival

Datum narození/zahájení aktivity: 0.9.1948
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 8.6.1997

Janáčkovo hudební Lašsko, hudební festival, zahájení činnosti září 1948, Frýdek-Místek, ukončení činnosti červen 1997, tamtéž.

 

Hudební festival vznikl z podnětu místeckého rodáka Jaroslava Procházky v roce 1948, 20 let po skladatelově smrti. V programu 1. ročníku, konaném ve Frýdku-Místku (v sálech Národního domu v Místku a frýdecké Sokolovny) ve dnech 16. až 19. září, byla provedena Její pastorkyňa souborem opavské opery se čtyřmi hostujícími členy pražského Národního divadla, koncerty České filharmonie s Václavem Neumannem a Pěveckého sdružení moravských učitelů (sbormistr Jan Šoupal), dále se konala přednáška o skladateli a jeho vztahu k rodnému kraji a vystoupení amatérských sborů a národopisných skupin i tzv. Národní pouť do Janáčkova rodiště Hukvaldy.

Prehistorie festivalu však sahá až do roku 1926, kdy se na Hukvaldech uskutečnila ještě za skladatelova života slavnost, při které byla na místní škole, v níž se Janáček narodil, odhalena pamětní deska. Bylo to ve dnech 10. a 11. července 1926. Při této akci zazněla Janáčkova hudba sborová a komorní. Přítomný dvaasedmdesátiletý skladatel v krátkém projevu hovořil o sepětí své hudební tvorby s rodným krajem i o přání, aby ji jeho spoluobčané mohli poznat v dobré interpretaci. To byl prazáklad hudebních slavností, které se zprvu nepravidelně konaly na Hukvaldech a v okolí. V Janáčkově rodišti se pak deset let po skladatelově úmrtí konala první tzv. Národní pouť, k níž dal podnět ředitel Masarykova ústavu hudby a zpěvu v Ostravě František Míťa Hradil. Dne 14. srpna 1938 byl její program zahájen projevem Vladimíra Helferta z brněnské Masarykovy univerzity a následně pokračoval průvodem s alegorickými vozy se scénami ze skladatelových oper. Po odpolední lidové slavnosti byla Národní pouť ukončena večerním komorním koncertem, na němž účinkovali především učitelé Masarykova ústavu. O deset let později – v roce 1948 – byla tato Národní pouť zopakována už v rámci festivalu Janáčkovo hudební Lašsko.

Přípravy na první ročník festivalu začaly s ročním předstihem 23. června 1947, kdy byla svolána z popudu Jaroslava Procházky do místeckého Národního domu ustavující schůze odbočky Společnosti Leoše Janáčka v Brně. Na této schůzi byl ustaven výbor Janáčkova hudebního Lašska, který pak připravil během jarních a letních měsíců velmi atraktivní program. Pomyslnou vysokou laťku, kterou nasadil zahajovací ročník, se však v dalších letech nepodařilo udržet. V programech dalších ročníků se uplatňovaly spíše regionální pěvecké sbory a národopisné soubory tzv. lidové umělecké tvořivosti, ale i profesionální tělesa ostravského kraje, zvl. Ostravský rozhlasový orchestr, pak Ostravský symfonický orchestr, Moravská filharmonie Olomouc, symfonický orchestr z Gottwaldova i operní soubory Státního divadla v Ostravě, Slezského divadla Zdeňka Nejedlého v Opavě a Divadla Oldřicha Stibora Olomouc. Těžiště 2. a 3. ročníku festivalu, organizovaného pod vlivem velmi úspěšných čtyřdenních slavností v roce 1948, byť s mnohem skromnějším programem, bylo položeno do Janáčkova rodiště Hukvald. V prvních letech se pořady konaly v zámecké zahradě, Na Podhradí, před Janáčkovou rodnou školou a na nádvoří hradu Hukvaldy. Roku 1955 bylo v oboře vybudováno provizorní dřevěné jeviště přírodního amfiteátru, které bylo později nahrazeno jevištěm sypaným. V roce 1965 bylo upraveno orchestřiště a původní dřevěné lavice v hledišti nahradily betonové konzoly se snímatelnými sedačkami. Za nepříznivého počasí byly menší pořady umístěny do sálu místního kina (v bývalém hotelu Mičaník). Mimo hukvaldské části festivalu byly pak v sále závodního klubu Revolučního odborového hnutí Slezan (Národní dům v Místku), ve frýdecké sokolovně, později v Kulturním domě Revolučního odborového hnutí Válcoven plechu ve Frýdku a ve frýdeckém zámku.

V roce 1951 byla organizace janáčkovských hudebních slavností různorodá a rozptýlená do velkého časového intervalu od května až do prosince. V dalších ročnících programová koncepce festivalu počítala hlavně s janáčkovskými výročími – od roku 1953 (25 let od skladatelovy smrti) a 1954 (100. výročí narození) až k letům 1974, 1978 a 1979 – bylo hlavní náplní festivalů skladatelovo dílo operní, orchestrální, komorní i sborové. Opera Její pastorkyňa byla hrána v hukvaldské oboře v roce 1958 ostravským Státním divadlem, v roce 1964 Slezským divadlem Zdeňka Nejedlého z Opavy a v roce 1969 opět ostravskou operou. Opavské divadlo provedlo na Hukvaldech v roce 1959 Příhody lišky Bystroušky, v roce 1971 tuto operu provedlo Divadlo Oldřicha Stibora z Olomouce. Káťu Kabanovou hrálo opavské divadlo v roce 1953 ve frýdecké sokolovně a v roce 1974 Divadlo Oldřicha Stibora z Olomouce v hukvaldském amfiteátru. Vedle Janáčkových operních děl byly v rámci Janáčkova hudebního Lašska uváděny i další opery českých klasiků Prodaná nevěsta (1960), Rusalka (1961), Jakobín (1962 a 1973), Dalibor (1963) a Hubička (1972).

Z Janáčkova orchestrálního díla byly nejčastěji uváděny Lašské tance a Taras Bulba (tato skladba např. zazněla na koncertu České filharmonie s Václavem Neumannem v roce 1948 spolu se Sukovou PohádkouDvořákovou Symfonií e moll „Novosvětskou“). Symfonickou báseň Šumařovo dítě hrál v roce 1955 Ostravský symfonický orchestr s Jiřím Waldhansem ve velkém sále Domu osvěty v Místku. Na tomto koncertu zazněla i Janáčkova Svita pro smyčce. Tato skladba pak byla uvedena na Janáčkově hudebním Lašsku stejným tělesem o rok později a také v amfiteátru na Hukvaldech roku 1966, kde ji hrál Komorní orchestr Leoše Janáčka z Ostravy. Toto komorní těleso interpretovalo v roce 1966 i Janáčkovu Idylu pro smyčce. Svita op. 3 zazněla spolu se závěrem opery Příhody lišky Bystroušky (zpíval Rudolf Kasl) a Lašskými tanci na koncertu v místeckém Národním domě v roce 1954, hrál Ostravský symfonický orchestr pod taktovkou Otakara Paříka.

Nejčastěji zněly na každoročních oslavách Janáčkovy sborové skladby v podání Pěveckého sdružení moravských učitelů. Tento mužský sbor zpíval na Janáčkově hudebním Lašsku téměř každoročně Janáčkova vrcholná sborová díla. Vachův sbor moravských učitelek účinkoval na festivalu s Janáčkovými ženskými sbory dvakrát, Pražští madrigalisté a Pražský mužský sbor Symfonického orchestru hlavního města Prahy se sbormistrem Miroslavem Košlerem jednou, zato četné regionální sbory mužské, ženské i smíšené zpívaly Janáčkova raná sborová díla téměř při všech ročnících festivalů; vždyť součástí Janáčkova hudebního Lašska byly v letech 1957–68 krajské pěvecké slavnosti, v 70. letech na ně navázaly Festivaly pěveckých sborů Severomoravského kraje (vrcholem bylo setkání pěveckých sborů Severomoravského kraje v roce 1984, při kterém zazněla Smetanova Česká píseň, kterou zpívalo čtrnáct set pěvců za doprovodu Symfonického orchestru Válcoven plechu z Frýdku-Místku řízeného Jaromírem Javůrkem).

Bohatě byly zastoupeny na koncertech komorní skladby Leoše Janáčka. Hrály se převážně ve frýdecko-místeckých sálech, ale i v hukvaldské přírodě v oboře i na hradním nádvoří. Oba kvartety: první „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“ i druhý „Listy důvěrné“ zazněly v podání brněnského Janáčkova kvarteta za dobu téměř 40 let trvání festivalu celkem šestkrát, Zápisník zmizelého s Josefem Válkou, Soňou Červenou a Ludvíkem Kunderou (1954) a Věrou Soukupovou, Miroslavem Frydlewiczem za klavírního doprovodu Jiřího Pokorného (1974) dvakrát, Dechový sextet „Mládí“ třikrát, a to až v 70. letech v podání Pražského dechového kvinteta s Adolfem Nechvátalem na basklarinet a Ostravského dechového kvinteta s Josefem Hyvnarem. Sonátu pro housle a klavír hráli na festivalu Alexandr Plocek s Josefem Páleníčkem (1956) a Shizuko Ishikawa za doprovodu Josefa Hály (1974). Z Janáčkova klavírního díla přišly na pořad skladby v provedení Josefa PáleníčkaIlji Hurníka Po zarostlém chodníčku, V mlhách a fragment Sonáty.

Skladba pořadatelů Janáčkova hudebního Lašska doznávala od 50. až do 80. let značných změn. Organizaci festivalů zajišťoval nejprve pracovní výbor při Osvětové besedě ve Frýdku-Místku, v jehož čele stál od roku 1953 Erich Kaplan, od 7. ročníku pak Komise Janáčkova hudebního Lašska při Osvětovém domě ve Frýdku-Místku, v roce 1959 přibyl k frýdecko-místeckému osvětovému zařízení též Krajský osvětový dům v Ostravě, později též Osvětová beseda Hukvaldy a v roce 1972, kdy rada Okresního národního výboru ve Frýdku-Místku schválila statut Komise Janáčkova hudebního Lašska, pak Okresní kulturní středisko ve Frýdku-Místku. Podle tohoto statutu byl předsedou Komise Janáčkova hudebního Lašska vedoucí odboru kultury Okresního národního výboru Frýdek-Místek a tajemníkem pracovník Okresního kulturního střediska, které bylo hlavním organizátorem festivalu až do zrušení střediska v roce 1991. V té době se ustálila programová koncepce festivalu, podle níž se od června do září konaly komorní koncert na hradě, v rodné škole, v sále hotelu Hukvaldy ve Frýdku-Místku, v amfiteátru v oboře byly festivaly pěveckých sborů a folklórních souborů, také ovšem symfonické koncerty a operní představení. Zvláště úspěšné byly ročníky Janáčkova hudebního Lašska 1974, 1978, 1979 a 1984, tedy v letech 120., 125. a 130. výročí Mistrova narození, respektive 50. jubilea Janáčkovy smrti.

Nedílnou součástí hudebního festivalu Janáčkovo hudební Lašsko byly výstavy obrazů. V roce 1954 vystavovali svá díla v Janáčkově rodné škole členové ostravské pobočky Svazu výtvarných umělců. Výstavy pláten hukvaldského rodáka, malíře Jana Václava Sládka, byly v letech 1958, 1964, 1966, 1968, 1969 a 1970 na Hukvaldech ve škole či v hradní kapli, ale i na zámku ve Frýdku. V roce 1973 se uskutečnilo první sochařské sympozium mladých umělců, kteří se inspirovali dílem Leoše Janáčka (těchto sochařských sympozií se v letech 1973 až 1984 uskutečnilo celkem sedm). Roku 1974 byla vyhlášena dětská výtvarná soutěž na téma „Texty písní Ukvaldské lidové poezie Leoše Janáčka“. V dalších letech se konaly v rámci Janáčkova hudebního Lašska tyto dětské výtvarné soutěže na různá témata (až do roku 1991 to bylo osm ročníků) a vítězné artefakty - kresby, grafiky, linoryty, keramiky a různé trojrozměrné předměty ze dřeva, hlíny, textilu a třeba i divadelní masky - byly vystavovány většinou ve frýdeckém zámku.

Od prvního ročníku Janáčkova hudebního Lašska vtiskl festivalu výtvarný ráz národní umělec Karel Svolinský (vytvořil plakát a v některých ročnících v období 60. a 70. let obálky programů).

V rámci Janáčkova hudebního Lašska se v letech 1977, 1981 a 1986 uskutečnila ve frýdeckém zámku tři vědecká sympozia o vztazích hudby a výtvarného umění, hudby a literatury a vztahu hudby, umění a přírody, na kterých se významným způsobem podílela Katedra věd o umění brněnské Filozofické fakulty (mimo jiné Jiří Vysloužil, Rudolf Pečman, Jiří Fukač), vedle pracovníků Okresního kulturního střediska a Vlastivědného ústavu.

Po zrušení Okresního kulturního střediska začátkem 90. let převzalo organizaci dalších ročníků Janáčkova hudebního Lašska Muzeum Beskyd Frýdek-Místek. Festival se omezil na setkávání folklórních souborů, přičemž poslední pořad s názvem "Na chválu rodného kraje, mého Lašska" konaný dne 8. června 1997 ukončil 50 letou tradici těchto hudebních slavností. Ovšem janáčkovská tradice ve skladatelově rodišti i v této době žila dál v podobě nového typu festivalu s názvem Janáčkovy Hukvaldy – mezinárodní hudební festival, který zde vznikl v roce 1994.


Literatura:

I. Lexika

ČSHS.

Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy (Ostrava 2013).

 

II. Ostatní

Procházka, Jaroslav: Lašské kořeny života a díla Leoše Janáčka (Praha 1948).

Štědroň, Bohumír: Janáček a Lašsko (In: Program k 1. ročníku Janáčkovo hudební Lašsko, 1948).

Stolařík, Ivo – Štědroň, Bohumír: K dějinám hudby v Ostravském kraji (Slezský sborník, roč. 53, 1955, s. 195–220).

Pečman, Rudolf: Poučení z Janáčkova Lašska (In: Červený květ, roč. 2, 1957, s. 44).

Kaplan, Erich: O Janáčkových slavnostech (In: Nový život Frýdecko-Místecka, roč. 7, 1958, č. 27).

Schreiber, Josef: Janáčkovo hudební Lašsko (In: Červený květ, roč. 6, 1961, s. 248).

Kaplan, Erich: Janáčkovo hudební Lašsko (Frýdek-Místek 1974).

Procházka, Jaroslav K.: Zrod hudebních festivalů Janáčkovo hudební Lašsko (1948–1960) (In: Těšínsko, roč. 21, 1980, č. 1, s. 28–32).

Hošna, Petr: Tři desetiletí Janáčkova hudebního Lašska (Frýdek-Místek 1980).

Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. Paměti a dokumentace (Ostrava 1981).

Bílek, Božetěch: Po stopách Leoše Janáčka na Hukvaldech (Frýdek-Místek 1983).

Gregor, Vladimír – Steinmetz, Karel (eds.): Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Karel Boženek: Janáčkovo hudební Lašsko, Ostrava 1984, s. 136–139).

Černochová, Marcela: Vznik a počátky festivalu Janáčkovo hudební Lašsko (In: Práce a studie Muzea Beskyd. Společenské vědy 12, 2002, s. 89–92).

Černochová, Marcela: Janáčkovo hudební Lašsko (In: Práce a studie Muzea Beskyd. Společenské vědy 14, 2004, s. 193–201).

Steinmetz, Karel – Mazurek, Jan: Janáčkovské festivaly na Moravě (In: Janáčkův máj, 40. ročník mezinárodního festivalu, Ostrava 2015, s. 14–25).

 

Karel Steinmetz


Datum poslední změny: 6.1.2021