Český hudební slovník osob a institucí

Václavek, Bedřich

Charakteristika: Estetik, etnograf, literární historik a teoretik, kritik

Datum narození/zahájení aktivity: 10.1.1897
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 5.3.1943

Václavek, Bedřich, estetik, etnograf, literární historik a teoretik, kritik, narozen 10. 1. 1897, Čáslavice (u Třebíče), zemřel 5. 3. 1943, Osvětim.

 

Gymnázium vystudoval v Třebíčí, poté studoval germanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Jeho učiteli byli přední osobnosti české literární vědy a folkloristiky Zdeněk Nejedlý, Otokar Fischer, Čeněk Zíbrt a další. Po ročním studiu na univerzitě v Berlíně působil krátce v Brně jako středoškolský profesor a potom po většinu svých tvůrčích let jako knihovník Zemské a univerzitní knihovny v Brně a Studijní knihovny v Olomouci. Soustavně byl veřejně činný. Byl nejvýznamnějším představitelem levice v literární vědě. Ve dvacátých letech byl členem avantgardy sdružené v Devětsilu. Ve 30. letech působil v Levé frontě. Za okupace se zapojil do protifašistického odboje, byl zatčen, převezen do koncentračního tábora v Osvětimi a 5. března 1943 zavražděn. Značnou část svého vědeckého zájmu věnoval literární kritice a literární historii. První Václavkovou knihou je soubor statí o jeho současnících Od umění k tvorbě (1928). Další byla historická monografie Poezie v rozpacích (1930). Třetí nejdůležitější knihou byla Česká literatura 20. století (1935). Jeho dílu projevila úctu Filozofická fakulta MU v Brně, která ho posmrtně jmenovala docentem pro obor novější české literatury.

Byl také zkušeným folkloristou. Spolupracoval s Robertem Smetanou. Václavkovým východiskem a ústřední badatelskou oblastí bylo studium českých zlidovělých písní 19. stol. Po dílčích monografiích shrnul výsledky svého bádání v teoretické knížce Písemnictví a lidová tradice (1938), která byla jeho habilitačním spisem, a v posmrtně vydané sbírce České písně zlidovělé (1955). Podrobným studiem bohatého materiálu doložil, že lid přejímá umělé písně způsobem tvůrčím, jenž se projevuje výběrem skladeb a jejich přetvářením v tradici. Průzkum zlidovělých písní ho dovedl také ke studiu kramářských písní (České písně kramářské 1937). Ve své folkloristické práci uplatňoval marxistické hledisko, zvl. důsledným spojováním dějin lidového zpěvu se společenským děním. Těžil z tradic české folkloristiky, ale opíral se zároveň o moderní evropské bádání o lidové písni.

Spolu s Robertem Smetanou připravil nové vydání Sušilových Moravských národních písní.


Literatura:

ČSHS.

 

Simona Sedláčková


Datum poslední změny: 4.12.2015