Český hudební slovník osob a institucí

Jeroným Pražský

Charakteristika: universitní mistr, reformátor

Datum narození/zahájení aktivity: 1378-80
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 30.5.1416

Jeroným Pražský, universitní mistr a reformátor, narozen kolem 1378–1380, Praha (?), zemřel 30. 5. 1416, Kostnice.

 

Jeroným Pražský byl jednou z nejpozoruhodnějších postav české kultury na přelomu 14. a 15. století. O jeho mládí se nedochovaly žádné zmínky a poprvé se jeho jméno objevuje v září 1398, kdy složil bakalářské zkoušky na pražské universitě. Poté studoval na universitě v Oxfordu, kde měl možnost se důkladně seznámit se spisy anglického reformátora Johna Wyclifa. Do Prahy se vrátil nejpozději na počátku března 1401 a 19. března téhož roku byl vysvěcen na akolytu. Následně jeho stopa opět mizí a jen z jeho vlastních pozdějších vyjádření se můžeme domnívat, že roku 1403 se vypravil na pouť do Svaté země. 7. dubna 1404 byl přijat jako student na pařížskou Sorbonnu, kde získal titul mistra a kde rovněž výrazně upoutal pozornost svými názory, vědomostmi i rétorickými schopnostmi při disputacích na přelomu let 1405 a 1406. Odešel proto přes Kolín nad Rýnem do Heidelbergu, kde však kvůli sporům se zdejší akademickou obcí nepobyl dlouho. Později byl přijat jako universitní mistr v Praze, kde se zapojil do vzrušených debat o Wyclifově učení a reformování církve. Stal se též věrným přítelem a spojencem Jana Husa. Oba se významně zasadili o vydání tzv. Dekretu kutnohorského (18. ledna 1409), který změnil poměr hlasů na pražské universitě ve prospěch české universitní obce.

Kvůli pokračujícím sporům s církevními úřady byla na osobu Jana Husa vyhlášena klatba a Jeroným se v srpnu 1410 vydal do Vídně, aby se pokusil jejich myšlenky obhájit. Ještě před dokončením celého procesu se však vrátil zpět do Čech. V roce 1413 odešel do Polska a při cestě s litevským vévodou Vitoldem konvertoval k pravoslaví. Po zatčení Mistra Husa se Jeroným vypravil do Kostnice, kam přijel 4. dubna 1415, aby se mohl zúčastnit jeho obhajoby. Při návratu však byl těsně před českými hranicemi zadržen a uvězněn. Při procesu 11. září téhož roku svoje učení odvolal ze strachu před smrtí, ale později se k němu pod tlakem událostí znovu přihlásil s odhodláním, které vzbudilo respekt. 30. května 1416 byl kostnickým koncilem odsouzen a upálen.

Jeroným Pražský byl znám jako horlivý zpěvák a dobové zprávy dosvědčují také jeho zpěv při cestě na hranici. Podle kostnické obžaloby byl rovněž autorem duchovních písní, výslovně byly zmíněny písně o těle Kristově, jejichž prostřednictvím měl šířit svoje věroučné názory mezi prostými věřícími. On sám napsání duchovních písní během své obhajoby před koncilem popřel a není známa žádná, u níž by bylo možno Jeronýmovo autorství prokazatelně určit. Nevyvrátil naopak napsání stížné písně proti arcibiskupovi Zbyňku Zajíci z Házmburka a je možné, že podobných písní vzniklo více, zejména v roce 1410, kdy byly v Čechách zakázány Wyclifovy knihy. Problém s určením autorství však dosud nebyl ani v tomto případě uspokojivě vyřešen a jen nepřímo je podle textu možné se domnívat, které písně by přicházely v úvahu. Tématu hudby se Jeroným dotkl ještě ve své kvodlibetní disputaci Chvála svobodných umění – Recommendatio artium liberalum (signatura UK X E 24), jež byla pronesena v lednu 1409 na půdě pražské university. Definice hudby zde zůstává plně v intencích středověkých filosofických pojednání, jejichž rámec z pohledu filozofického i hudebně teoretického nijak nepřekračuje.


Dílo:

Recommendatio artium liberalum, 1409.

Literatura:

I. Lexika

ČSHS.  

 

II. Ostatní

Bartoš, František Michálek: Kniha Z. Nejedlého o husitské písni a bohoslužbě (Praha 1915).

Nejedlý, Zdeněk: Dějiny husitského zpěvu (Praha 1954–56).

Šmahel, František: Jeroným Pražský (Praha 1966).

Šmahel, František: Pramen Jeronýmovy Chvály svobodných umění (in: Strahovská knihovna. Sborník Památníku národního písemnictví 5–6, Praha 1971, s. 169–80).

Šmahel, František: Univerzitní kvestie a polemiky mistra Jeronýma Pražského (in: Acta Universitatis Carolinae. Historia Universitatis Carolinae Pragensis. Příspěvky k dějinám Univerzity Karlovy 22/2, Praha 1982, s. 7–41).

Stejskal, Karel: Obvinění Mistra Jeronýma Pražského z ikonoklasmu a modlářství na kostnickém koncilu (in: Husitství – reformace – renesance, Praha 1994, s. 369–80).

Stejskal, Jan: Na rozhraní dvou epoch. Mnich Jeroným Pražský a Mikuláš Kusánský (in: Studia Comeniana et historica 27/57–58, Uherský Brod 1997, s. 71–82).

Čornej, Petr: Velké dějiny zemí Koruny české, díl 5, 1402–1437 (Praha-Litomyšl 2000).

Šmahel, František: Jeroným Pražský (in: Tonzar, David (ed.): Historie – paměť národa. Přínos významných postav českých dějin pro současnost, Praha 2006, s. 74–84).

Šmahel, František: Život a dílo Jeronýma Pražského. Zpráva o výzkumu (Praha 2010).

Šmahel, František – Silagi, Gabriel (eds.): Magistri Hyeronimi de Praga Quaestiones, polemica, epistulae (Turnhout 2010).

Cermanová, Pavlína – Novotný, Robert – Soukup, Pavel (eds.): Husitské století (Praha 2014).

Doležalová, Eva: Jeroným Pražský (in: Jan Hus. Odvaha myšlenky, odvaha víry, odvaha smrti, Tábor 2015, s. 118–29).

Putna, Jan: Mistr Jeroným Pražský (Praha 1916).

 

Lukáš Michael Vytlačil


Datum poslední změny: 31.5.2016