Český hudební slovník osob a institucí

Přibyl, Vilém

Charakteristika: pěvec-tenorista

Datum narození/zahájení aktivity: 10.4.1925
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 21.7.1990

Přibyl, Vilém, pěvec-tenorista, narozen 10. 4. 1925, Náchod, zemřel 21. 7. 1990, Brno.

 

Vyrůstal v Náchodě a později v Hradci Králové v rodině divadelních ochotníků a už od dětství účinkoval na scéně společně s rodiči. Za války se ve Východočeských elektrárnách v Hradci Králové vyučil elektrotechnikem a v ochotnickém souboru vypomáhal spíše na technických pozicích. V letech 1943-47 vystudoval průmyslovou školu technickou v Praze a stal se členem studentského kolektivu Víta Nejedlého vedeného Josefem Brachtlem. V rámci tohoto členství vypomáhal v Armádním uměleckém souboru, kde zůstal i po dobu své vojenské služby. Od roku 1949 pracoval v Hradci Králové jako projektant a provozní technik.

Od roku 1950 se stal členem souboru Lidové opery, s kterým vyjížděl na zájezdy i do okolních měst a vesnic. Ztvárnil např. roli Lukáše ve Smetanově Hubičce, Jeníka v Prodané nevěstě, Prince v Dvořákově Rusalce, Almavivu v Rossiniho Lazebníku sevillském, Remendada a Dona Josého v Bizetově Carmen. Ve zpěvu se současně zdokonaloval u pěvkyně a pedagožky Marie Jakoubkové v Hradci Králové. V roce 1958 měla v New Yorku premiéru opera amerického skladatele Roberta Kurky Osudy dobrého vojáka Švejka, kde Přibyl ztvárnil titulní roli. Ve stejném roce byla inscenace uvedena i nás. Přibyl zpíval také na koncertech (např. v Haydnově oratoriu Stvoření). Od roku 1959 se začal věnovat zpěvu profesionálně. Externě spolupracoval s Divadlem Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem, v sezóně 1960/61 zde působil již jako stálý člen souboru.

V letech 1962-66 studoval zpěv na JAMU u Jarmily Vavrdové, kde absolvoval s prací na téma Janáčkovy opery Její pastorkyňa a později na této škole působil jako pedagog zpěvu. V roce 1961 získal angažmá v operním souboru Státního divadla v Brně, kde ztvárnil mnoho rolí především v českých operách (Jarek v Čertově stěně, 1963; Šťáhlav v Libuši, 1964; titulní postava v Daliborovi, 1962, 1981; Jeník v Prodané nevěstě, 1961, 1967, 1972; Lukáš v Hubičce, 1962, 1975; Princ v Rusalce, 1961, 1964, 1979; Manolius v Řeckých pašijích, 1962, 1979, Boris v Janáčkově Káti Kabanové, 1968, 1977; Laca v Janáčkově Její pastorkyni, 1962, 1971, 1984 aj.). Zpíval i řadu rolí světového operního repertoáru včetně ruských oper (např. Grigorij v Musorgského Borisi Godunovi, 1961 a 1963; Pier Bezuchov v Prokofjevově Vojně a míru, 1961, 1975; Sergej v Šostakovičově Katěrině Izmajlové, 1964 a Kovajlov v opeře Nos).

V roce 1964 se s pražským Národním divadlem zúčastnil festivalu v Edinburghu, kde s úspěchem zpíval roli Dalibora a poté dostal nabídku na hostování v královské opeře Covent Garden jako Florestan v Beethovenově Fideliovi. Úspěchu na mezinárodní scéně pak dosáhl v řadě dalších rolí světového operního repertoáru, jako Erik ve Wagnerově Bludném Holanďanovi, Don José v Bizetově Carmen, Turiddu v Mascagniho Sedláku kavalírovi, vystupoval i v operách Giuseppe Verdiho (jako Otello, Manrico, Radames ad.). Jako Florestan ve Fideliovi vystoupil kromě londýnské Covent Garden (1965, 1967, 1976) v Hamburku, Bonnu, Norimberku, Athénách, Amsterdamu a Parmě. Na zahraničních scénách vystupoval i v rolích českého repertoáru, v roli Lacy v Janáčkově opeře Její pastorkyňa hostoval s brněnským souborem v mnoha zahraničních městech (Ankara, Barcelona, Frankfurt nad Mohanem, Höchst, Budapešť, Luxemburg). V zahraničí hostoval také v roli Velkého a Opilého vězně a v roli Šapkina v opeře Z mrtvého domu nebo v roli Borise v Káti Kabanové.

Významná je i Přibylova koncertní činnost, spolupodílel se na provedení skladeb mnoha významných skladatelů (Beethoven, Berlioz, Mahler, Prokofjev, Stravinský, Dvořák, Janáček aj.). Mahlerovu Píseň o zemi a Janáčkův Zápisník zmizelého prezentoval po celém světě včetně zemí Asie, Afriky a v USA. Spolupracoval s mnoha významnými zahraničními dirigenty (Georgem Soltim, Lorinem Maazelem, Charlesem Munchem, Zubinem Mehtou, Paulem Kleckim aj.). Věnoval se moderní kantátové i oratorní tvorbě.

Podílel se na řadě nahrávek vydavatelství Supraphon, nejčastěji jako představitel rolí v Janáčkových operách (Laca v Její pastorkyni, Tonek v Počátku románu, Živný v Osudu), ale i v dalších českých operách (Ctirad ve Fibichově Šárce, Manolius v Řeckých pašijích, Dalibor ve stejnojmenné Smetanově opeře ad.). V roce 1981 se spolupodílel na televizní inscenaci Janáčkovy Její pastorkyně a Dvořákova Dimitrije.

Vilém Přibyl byl tenorista, který dokázal propojit dramatičnost s lyrickým výrazem. Zpíval živě, měl cit pro frázování a disponoval osobitou barvou hlasu.  Za svou uměleckou činnost získal mnoho ocenění. V roce 1955 obdržel v soutěži LUT v Praze druhou cenu za zpěv. V roce 1969 byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1977 národním umělcem za pěvecké výkony v Janáčkových a Smetanových operách a za prezentaci českého umění v zahraničí. Roku 1969 vyhrál Mezinárodní rozhlasovou soutěž za interpretaci Janáčkova Zápisníku zmizelého a v roce 1979 mu za tento přednes byla udělena Zlatá deska Supraphonu. V roce 1970 získal Zlatého lva Supraphonu za interpretaci Dalibora. V roce 1974 získal tvůrčí prémii Českého literárního fondu za roli Lukulla v Dessauově Lukullovu odsouzení. V roce 1975 mu byla udělena medaile Bedřicha Smetany a v roce 1978 Janáčkova medaile. Nahrávka Její pastorkyně v režii Františka Jílka, kde Přibyl ztvárnil roli Lacy, získala v roce 1980 Grand Prix Academie du Disque v Paříži. V roce 1984 jej postihla mrtvice a nemohl už dále vystupovat. Zemřel v roce 1990.


Diskografie:

Bedřich Smetana: Dalibor. Orchestr opery Národního divadla v Praze, Jaroslav Krombholc (Supraphon 1968);

Leoš Janáček: Její pastorkyňa. Orchestr opery Národního divadla v Praze, Bohumil Gregor (Supraphon, EMI 1969);

Leoš Janáček: Osud. Orchestr opery Státního divadla v Brně, František Jílek (Supraphon 1976);

Antonín Dvořák: Jakobín. Státní filharmonie Brno, Jiří Pinkas (Supraphon 1978);

Leoš Janáček: Její pastorkyňa. Orchestr opery Státního divadla v Brně, František Jílek (Supraphon 1979);

Bedřich Smetana: Dalibor. Státní filharmonie Brno, Václav Smetáček (Supraphon 1979);

Leoš Janáček: Z mrtvého domu. Česká filharmonie, Václav Neumann (Supraphon 1980);

Vilém Petrželka: Námořník Mikuláš. Česká filharmonie, Václav Neumann (Supraphon 1980);

Leoš Janáček: Glagolská mše, Amarus. Filharmonie Brno, Sir Charles Mackerras (Supraphon 1996);

Bohuslav Martinů: Řecké pašije. Symfonický orchestr čs. rozhlasu, Libor Pešek (Supraphon 1983);

Vilém Přibyl. Český recitál (Radioservis, 2014). 

Literatura:

I. Lexika

ČSHS.

Dufková Eugenie - Srba, Bořivoj (ed.): Postavy brněnského jeviště 1884-1984 (Brno, 1979-1984).

 

II. Ostatní

www.ndbrno.cz/o-divadle/online-archiv/pribyl-vilem?highlightWords=p%C5%99ibyl

http://operaplus.cz/osobnosti-ceske-opery-vilem-pribyl/

http://opera-puls.blogspot.cz/2010/03/krasne-hlasy-5-cast-vilem-pribyl_01.html

http://operaplus.cz/zustal-verny-brnu-elektromechanik-jehoz-tenoru-aplaudovala-covent-garden/

http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=2600

 

Iveta Šedová


Datum poslední změny: 2.10.2015