Český hudební slovník osob a institucí

Planický, Josef Antonín

(Planiczky, Planitzky, Planicizky; Joseph Anton)
Charakteristika: skladatel, pěvec-tenorista

Datum narození/zahájení aktivity: 27.11.1691
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 17.9.1732

Plánický, Josef Antonín (též Planiczky, Planitzky, Planicizky, Joseph Anton), hudební skladatel a tenorista, narozen 27. 11. 1691, Manětín, zemřel 17. 9. 1732, Freising (Bavorsko).

 

Josef Antonín Plánický bývá ztotožňován s Josefem Jiřím, jenž se narodil 27. listopadu 1691 v rodině manětínského kantora a varhaníka Jaroslava Plánického. Ovšem v pozdějším dokumentu hraběnky Marie Gabriely Lažanské z 15. října 1720 je označen jako měšťan královského města Plzně (königlicher Kreys-Stadt Pilssen im Königreich Böhmen Patritius). U hrabat Lažanských byl Plánický zaměstnán jako učitel jejich dětí. Na zdejším malém dvoře se mohl setkat také s některými významnými osobnostmi té doby, jako byl hudební skladatel Günther Jacob či skladatel a teoretik Mauritius Vogt, u něhož se možná Plánický vzdělával. Později, v říjnu 1720, se s doporučujícím listem od hraběnky Lažanské vydal na cestu po Čechách, Moravě a Rakousku. Přítomnost jedné věty z jeho moteta v klášteře v Göttweigu by mohla napovídat, že dále pokračoval z Vídně do německých zemí. V roce 1722 patrně přišel do Freisingu. V té době byl již ženatý a cestoval rovněž se svým švagrem, hudebníkem Ferdinandem Notruppem, pozdějším dvorním hudebníkem ve Freisingu. Ještě téhož roku byl Plánický přijat do biskupské kapely jako tenorista, mezi jeho povinnosti však kromě zpěvu patřila také instrumentální hra a vyučování chlapců v semináři.

Zde si svými schopnostmi musel získat značný respekt, neboť roku 1724 byl pověřen zkomponováním opery k  oslavám tisíciletého výročí založení města a zdejšího biskupství. Slavnostní opera Zelus divi corbiniani ecclesiae frisingensis fundamentum byla provedena 7. října 1724, ale bohužel se z ní nic nedochovalo. Z dalších let nejsou o Plánického životě žádné zprávy, kromě účetních dokladů a data jeho úmrtí.

Jediným dochovaným dílem je sbírka dvanácti sólových motet Opella ecclesiastica seu Ariae duodecim nova idea exornatae, vydaná v Augsburgu v roce 1723. Tato díla prozrazují, že Plánický byl zkušeným skladatelem se smyslem pro dramatičnost, který dokázal obratně pracovat s vokální linkou jak v áriích da capo v neapolském stylu, tak i v recitativech. Ostatní díla, která vznikla během skladatelova působení ve Freisingu, zanikla při zrušení biskupství a jeho archivu v roce 1803.


Dílo:

Opella ecclesiastica seu Ariae duodecim nova idea exornatae, sbírka motet (Augsburg 1723).

Zelus divi corbiniani ecclesiae frisingensis fundamentum, opera (1724, ztraceno).

Literatura:

I. Lexika

Dlabacz.

ČSHS.

MGG2.

New Grove2.

 

II. Ostatní

Trolda, Emilián: Josef Ant. Plánický (in: Česká hudba XX, 1913, s. 21–23).

Fellerer, Karl Gustav: Beiträge zur Musikgeschichte Freisings (Freising 1926).

Trolda, Emilián: Josef Antonín Plánický (in: Cyril LIX, 1933, s. 100–13).

Schoenbaum, Camillo: Beiträge zur solistischen katholischen Kirchenmusik des Hochbarocks (disertační práce, Universität Wien, 1951).

Schoenbaum, Camillo: Die „Opella ecclesiastica“ des Josef Antonín Plánický (in: Acta Musicologica XXV, 1953, s. 39–79).

Sehnal, Jiří: Hudební život v Manětíně v první polovině 18. století (in: Opus musicum 1/5-6, 1969, s. 147–54).

Pilková, Zdeňka: Instrumentace kantát autorů z Čech v první polovině 18. století (in: Hudební věda 14/2, 1977, s. 146­–59).

Plánický, Josef Antonín: Opella ecclesiastica, (Musica Antiqua Bohemica, Seria II, č. 3, Praha 1988).

 

Lukáš Michael Vytlačil

Archiválie:


Datum poslední změny: 5.5.2016