Český hudební slovník osob a institucí

Ledeč, Jan

Charakteristika: Muzikolog, hudební publicista, sbormistr a organizátor

Datum narození/zahájení aktivity: 8.3.1922
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 6.6.2009

Ledeč, Jan, muzikolog, hudební publicista, sbormistr a organizátor, narozen 8. 3. 1922, Praha, zemřel 6. 6. 2009, tamtéž.

Maturoval na reálném gymnáziu (1941) a Vyšší průmyslové škole v Praze (1943), zároveň soukromě studoval harmonii a kontrapunkt u Jaroslava Řídkého a dirigování u Pavla Dědečka. Od dětských let hrál na několik hudebních nástrojů (klavír, klarinet, saxofon), hře na housle se učil u svého strýce Egona Ledeče, dlouholetého druhého koncertního mistra České filharmonie. V letech 1943–45 působil jako hudebník ve svobodném povolání a byl členem Unie českých hudebních umělců. V roce 1945 byl přijat na pražskou konzervatoř, dále studoval do roku 1948 na pedagogickém a poté na dirigentském oddělení hudební fakulty AMU, současně (1945–49) studoval hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u Josefa Huttera. Po přerušení studia (důvodem bylo odmítnutí plánované práce, věnované Druhé vídeňské škole a české avantgardě) promoval 1953 u Mirka Očadlíka a Antonína Sychry s disertací Rozvoj základních hudebních schopností v procesu hudební výchovy.

Působil v Liberci jako knihovník, učitel hudebně teoretických předmětů na pedagogickém oddělení hudební školy, sbormistr pěveckého sboru Ještěd a jako rozhlasový referent (1949–53). Mnohostrannou činnost pak postupně rozvinul po návratu do Prahy (1953), kde pracoval v hudebním oddělení Ústředního domu lidové umělecké tvořivosti jako referent pro pěvecké soubory a poté jako jeho vedoucí, jako sbormistr pěvecké složky Vycpálkova souboru písní a tanců, krátce jako dramaturg Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK (1965–67) . Několik let byl činný jako publicista ve svobodném povolání. Roku 1972 se stal na patnáct let vedoucím Hudebního informačního střediska Českého hudebního fondu. Paralelně byl aktivním členem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, především jako člen několika jeho pracovních komisí. Po odchodu do důchodu (1987) působil ve Svazu nadále jako poradce, zvláště na úseku zkvalitnění zahraničních styků. Z titulu svých funkcí v 70. a 80. letech přispěl značnou měrou k propagaci soudobých českých autorů a k mezinárodní spolupráci v hudební oblasti, pro cizinu hlavně prostřednictvím hudebních besed se zahraničními hosty (mj. při festivalu Pražské jaro) a účastí na práci Mezinárodní společnosti MIC při IAML (International Association of Music Libraries). Podílel se organizačně a publicisticky na Týdnech nové hudby. V roce 1991 stál jako jeden z hlavních iniciátorů a zakládajících členů u obnovení činnosti Sdružení pro současnou hudbu Přítomnost. Programově zajišťoval jeho koncerty, redigoval obnovený list Rytmus, do něhož též přispíval programovými statěmi a rozbory skladeb. Mnohostranné aktivity rozvinul kolem osobnosti a díla Karla Husy. Zasazoval se o zařazování skladeb do koncertních programů a rozhlasových pořadů, komentoval česká vydání Husových skladeb na CD. Ledečova péče o návrat Karla Husy do českého hudebního života vyvrcholila Týdnem Karla Husy v Praze 2000 (dramaturgie autorského komorního koncertu, udělení čestného doktorátu AMU, spolupráce na dvou dokumentárních filmech, pět komentovaných hodinových pořadů na rozhlasové stanici Vltava atd.). Ve výkladu uplatňoval české kořeny Husova rodu a hudby, čímž se liší od amerických životopisců (Suzan Hayes Hitchens, Mark A. Radice).

Publicisticky se Ledeč uplatnil v několika směrech. Od počátku 50. let se soustředil na sborový zpěv, sborovou tvorbu a amatérské hudební aktivity (statě v časopise Lidová tvořivost apod.) a vracel se k této tematice i později. Zaměřil pozornost na opomíjené hodnoty české i zahraniční hudební tvorby 20. století, po dvě desetiletí soustavně sledoval a komentoval v publikacích Hudebního informačního centra, Českého hudebního fondu, vydavatelství Panton a Supraphon a v rozhlasových pořadech hudební tvorbu svých současníků; jeho nejobsáhlejší práce v této oblasti zůstaly v rukopise a jsou archivovány v Českém hudebním fondu. Má rozhodující podíl na návratu hudby Čechoameričana Karla Husy do Česka.

Dílo:

Vážná hudba v rozhlase u nás a v zahraničí (Hudební rozhledy 3 ,1989, s. 104–109).
Karel Husa se vrací do české hudby (Hudební zprávy z Prahy 2–3, 1991, uveřejněno v českém, ruském, anglickém, německém, francouzském a španělském jazyce).
Karel Husa u nás stále ještě neznámý? (Hudební nástroje 2, 1997, s. 78–79).
Karel Husa - an Eigthieth Birthday Tribute (Czech Music. The Journal of the Dvořák Society. For Czech and Slovak Music, sv. 21, 1999–2000, s. 195–214).
Misionářské poselství Karla Amadea Hartmanna (1905–1963) (Hudební rozhledy, 2006, s. 42–43).

Jiří Vysloužil
Datum poslední změny: 16.4.2008