Honzík, Jaroslav, pěvec-basista, narozen 20. 7. 1923, Plzeň, zemřel 5. 5. 1991, České Budějovice.
Pocházel z rodiny holiče. V roce 1930 se začal učit hrát na housle. Studoval měšťanku a obchodní školu v Plzni. V letech 1939–40 pak studoval zpěv u Františka Bartla, barytonisty Městského divadla v Plzni, poté u Josefa Celerina (1943–44) a u Antonína Bartáka (1944–46), šéfa zmíněného divadla. V letech 1940–41 pracoval jako frézař ve Škodových závodech, od října 1942 do roku 1945 působil v Krajském operním divadle v Plzni jako člen sboru, pak tamtéž jako sólista (od 1946). Jako sólový pěvec však debutoval ve svém rodišti už v roce 1943. Vynikal zejména v rolích Vodníka (Antonín Dvořák: Rusalka), hraběte (Antonín Dvořák: Jakobín), Chrudoše (Bedřich Smetana: Libuše), Kočubeje (Pjotr Iljič Čajkovskij: Mazepa), Kecala (Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta), Bonifáce (Bedřich Smetana: Tajemství), Bartola i Basilia (Gioachino Rossini: Lazebník sevillský) a jiných. Od roku 1963 byl zaměstnán v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde rovněž režíroval (například Tajné manželství Domenica Cimarosy). Vyvíjel také koncertní a pedagogickou činnost a podílel se na premiérovém uvedení některých děl.
ČSHS.
Janota, Dalibor – Kučera, Jan Pavel: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999, s. 81).
Miloš Zapletal