Český hudební slovník osob a institucí

Slavík, Josef

Charakteristika: Houslista a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity: 26.3.1806
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 30.5.1833

Slavík, Josef, houslista a skladatel, narozen 26. 3. 1806, Jince (okres Příbram), zemřel 30. 5. 1833, Pešť (dnes Budapešť).
 
Syn učitele Antonína Slavíka se v roce 1815 odstěhoval s rodiči z rodných Jinců do nedalekých Hořovic. Prvním učitelem houslí mu byl otec. Od útlého dětství se aktivně účastnil komorních hudebních produkcí na hořovickém zámku. V letech 1816–23 studoval za finanční podpory hořovického hraběte Rudolfa Vrbny hru na housle na pražské konzervatoři u Friedricha Wilhelma Pixise; v hudebně-teoretických předmětech jej zde vzdělával Friedrich Dionys Weber. Již při studiu se projevoval také skladatelsky. V roce 1920 složil Smyčcový kvartet E dur (nedochovaný). Ve stejném roce zkomponoval houslové variace E dur, které se již vyznačují extrémně náročnými požadavky na techniku levé i pravé ruky. Právě otázku techniky houslové hry řešil Slavík novátorsky, čímž se odlišoval od pojetí, jež bylo tehdy vyučováno na pražské konzervatoři. Jeho absolventskou skladbou byl houslový koncert fis moll z roku 1822, ve kterém se projevil jako nadaný skladatel velkých forem; tento koncert komponovaný v romantickém duchu je rovněž dokladem dalšího Slavíkova rozvíjení houslové techniky. Virtuosní koncert fis moll se v dalších letech stal hlavní složkou Slavíkova koncertního repertoáru. Z původně třívěté absolventské skladby se dochovala jen první věta. Josef Slavík absolvoval pražskou konzervatoř 15. září 1822, tento vzdělávací ústav však navštěvoval i v následujícím roce.
V letech 1823–25 působil v angažmá ve Stavovském divadle jako člen orchestru. Příjem z divadla mu umožnil věnovat se více skladatelské činnosti; v době jeho působení ve Stavovském divadle vzniklo Capricce D dur a Grand Potpourri E dur. V roce 1825 také s velkými úspěchy sólově vystoupil v Teplicích a Karlových Varech. Téhož roku odjel do Vídně, kde přijal neplacené místo eléva císařské dvorní kapely. Příjem mu zajišťovalo soukromé vyučování, účinkování při mších a příležitostné koncertování. Seznámil se s Franzem Schubertem, jenž pro něj zkomponoval svou Fantazii C dur, op. 159 (Slavík ji premiéroval 20. ledna 1828). Z Vídně vyjížděl koncertovat do českých měst.
Značný význam pro Slavíkovo další směřování mělo především jeho setkání s Paganinim, který v roce 1828 uspořádal ve Vídni dvacítku koncertů. Slavného houslistu překvapil, když mu po paměti zahrál slavné zvonkové rondo La Campanellahouslového koncertu h moll, které předtím slyšel pouze jednou maximálně dvakrát. Sebevědomý Slavík nabídl Paganinimu vystoupení na společném koncertu, kde měli zahrát Slavíkův absolventský Koncert fis moll v úpravě pro dvoje housle a orchestr; Niccolo Paganini tuto nabídku odmítl.
Přelom let 1828/29 strávil v Paříži. Zaznamenal tam však jen nepatrný úspěch, který vykládal skutečností, že se zde setkal s omezenými možnostmi vystupování a celkovou nepřízní. Vrátil se tedy do Vídně, kde byl jmenován členem (tedy nyní již placeným hráčem) císařské královské dvorské hudby. Paralelně koncertoval ve Vídni i ve vlasti. V roce 1830 se ve Vídni spřátelil s Fryderykem Chopinem (stýkali se až do následujícího roku), který byl Slavíkovou hrou nadšen a prorokoval mu skvělou budoucnost. Oba umělci spolu komponovali Variace na Beethovenovo téma pro housle a klavír (nedochováno). Na jaře 1833 onemocněl Slavík chřipkou, přesto však odjel koncertovat do Pešti, kde této nemoci podlehl. Jeho ostatky byly u příležitosti stého výročí úmrtí převezeny do Prahy a uloženy na vyšehradském hřbitově.
Slavíkova hra byla založena především na precizní technice. Takto nastavené interpretační těžiště však podle některých dobových kritik mnohdy ubíralo jeho hře na procítěném výrazu.
Václav Krška natočil v roce 1947 o Josefu Slavíkovi film Housle a sen a Jaroslav Křička napsal na motivy ze Slavíkova života operetu Český Paganini (1952).


Dílo:

Dílo hudební
 
Smyčcový kvartet E dur, 1820 (nedochováno);
Variace E dur pro housle a orchestr nebo klavír, 1820–22 (Vídeň 1826 pod názvem Grand Potpourri; Praha 1945 pod názvem Introduktion, Variations et Rondino);
Koncert fis moll pro housle a orchestr nebo smyčcové kvarteto, 1823 (přepracován 1826, přepracován na dvojkoncert 1828; Praha 1945);
Caprice D dur pro housle sólo, 1824 (vydáno v edici Česká hudba, Kutná hora 1932),
Rondino A dur pro housle, 1826 (nedochováno);
Polonéza D dur pro klavír, 1828 (vydáno jako příloha Zlaté Prahy, VII, 1903, č. 7);
Koncert a moll pro housle a orchestr, 1828–32 (zachoval se pouze houslový part první věty; Praha 1906, 1948);
Impromptu pro housle a klavír, 1830 (nedochováno);
Smyčcový kvartet A dur, 1830 (nedochováno);
Variace na struně G na téma z Belliniho opery Il pirata, 1830 (Praha 1907);
Variace na české národní písně, 1833 (nedochováno).

Literatura:

I. Lexika
ČSHS.
NewGrove2.
 
 
II. Ostatní
Budiš, Ratibor: Slavní čeští houslisté (Praha 1966).
Čeleda, Jaroslav: Josef Slavík. Zprávy o životě českého houslisty 19. století (Praha 1933).
Klíma, Stanislav: Josef Slavík (Praha 1956).
Lev, Vojtěch: Český Paganini (Praha 1940).
Pohl, Jan: Josef Slavík, český houslista (Praha 1906).
Žídek, František: Čeští houslisté tří století (Praha 1982).
 
Petr Ch. Kalina


Datum poslední změny: 20.1.2009