Český hudební slovník osob a institucí

Kaprál, Václav

Charakteristika: skladatel, hudební pedagog, klavírista, dirigent a hudební kritik

Datum narození/zahájení aktivity: 26.3.1889
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 6.4.1947

Kaprál, Václav, skladatel, hudební pedagog, klavírista, dirigent a hudební kritik, narozen 26. 3. 1889, Určice u Prostějova, zemřel 6. 4. 1947, Brno.

 

Václav Kaprál se narodil v Určicích na Hané jako páté dítě Josefa a Františky Kaprálových. Ještě za jeho dětství se celá rodina přestěhovala do Brna. Hudebně se začal vzdělávat ve hře na klavír od roku 1903 na soukromých hodinách u Marie Kuhlové v Brně. Ta si všimla Kaprálova talentu a doporučila jej Leoši Janáčkovi, aby mohl studovat na brněnské Varhanické škole. Zde byl Václav Kaprál Janáčkovým žákem v letech 1907–10. Poté v roce 1911 založil v Brně-Králově Poli vlastní soukromou klavírní školu. Ve stejném roce vykonal v Praze státní zkoušku pro učitele klavíru. Pravděpodobně někdy v této době se Václav Kaprál ujímá řízení královopolského pěveckého sboru Lumír.

V roce 1913 se oženil se zpěvačkou Viktorií (Vítězslavou) Uhlířovou (1890–1973), o dva roky později, 24. ledna 1915, se jim narodila jediná dcera Vítězslava, později významná hudební skladatelka. V letech 1915–18 byl Václav Kaprál odveden při válečných odvodech do domobrany. Od roku 1919 studoval v Praze u Vítězslava Nováka kompozici a u Adolfa Mikše klavír. V témže roce se v Brně uskutečnilo první provedení jeho skladby (I. sonáta). Podílel se také na založení Klubu mladých moravských skladatelů. Po skončení studií v Praze pokračoval v zdokonalování hry na klavír u Klotildy Schäferové (1920–22). Už v těchto letech začíná první klavírní spolupráce s Ludvíkem Kunderou. Oba umělci vystupovali se skladbami pro dva klavíry. Jejich spolupráce trvala až do roku 1930.

Zvláštní kapitolu v životě Václava Kaprála tvoří jeho publikační činnost. V letech 1920–22  byl hudebním recenzentem Rovnosti. Za necelé dva roky uveřejnil Kaprál v Rovnosti okolo 120 identifikovaných článků o brněnském hudebním životě. Kromě hodnocení koncertů a operních představení čtenářům doporučuje také nové hudebniny a hudební literaturu. Od roku 1922 přispíval pravidelně také do pražského Venkova.

V roce 1923 se rozvedl se svojí manželkou. Účastnil se klavírních interpretačních kurzů u Alfreda Cortota v Paříži. V letech 1924–28 byl Václav Kaprál členem redakčního kruhu Helfertových Hudebních rozhledů, do kterých sám přispíval. V roce 1927 se stal prvním lektorem pro hudebně teoretické předměty na brněnské Masarykově univerzitě. Kaprál byl také autorem několika hesel ve slovníku Graciána Černušáka. Připravoval rovněž edice několika děl starších českých skladatelů (Benda, Voříšek) pro Helfertův soubor edic Musica antiqua bohemica.

Kaprál byl propagátorem sovětské hudby v době mezi dvěma válkami. Byl prvním moravským hudebníkem, který navštívil v roce 1934 Sovětský svaz. Navázal tam kontakty se sovětskými hudebníky a přivezl odtud notový materiál. Na jaře roku 1935 pak uspořádal společně s dalšími propagátory sovětské hudby, Vladimírem Helfertem, Gracianem Černušákem, Antonínem Balatkou a Ludvíkem Kunderou, čtyři večery hudby SSSR v univerzitní aule Masarykovy univerzity v Brně.

Roku 1935 se Václav Kaprál stal řádným členem České akademie věd a umění, později také inspektorem soukromých hudebních škol, ředitelem státní komise pro učitelství hudby nebo místopředsedou československé sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. Od roku 1936 působil jako profesor skladby na brněnské konzervatoři.

16. června 1940 zemřela ve francouzském městě Montpellier jeho dcera Vítězslava. O dva roky později, v září r. 1942, byl Václav Kaprál zatčen gestapem kvůli aktivitám jeho bratra. Umístěn byl do tábora ve Svatobořicích (u Kyjova), kde zůstal až do konce války. Během tohoto pobytu musel být několikrát hospitalizován v nemocnici v Uherském Hradišti. V táboře vedl mužský a ženský pěvecký sbor. Složil zde mj. Českou mši (1943). Po skončení války v roce 1945 byl Kaprál zvolen prvním předsedou Syndikátu českých skladatelů. Pokračoval ve vyučování na univerzitě i na konzervatoři. Od roku 1946 přednášel také v nově otevřených brněnských třídách na AMU v Praze. V roce 1947 kandidoval na prvního rektora JAMU, o jejíž otevření velmi usiloval. Ještě téhož roku však Václav Kaprál zemřel.

Skladatelské dílo Václava Kaprála čítá okolo 70 skladeb vydaných a dalších asi dvaceti skladeb dochovaných jen v rukopise. Všechny skladby jsou spíše menších forem. Kaprál se po vzoru svého učitele Leoše Janáčka inspiroval lidovou písní, kterou však nenapodoboval, ale využíval pouze některé její prvky (např. slovácký rytmus). Jako témata svých skladeb upřednostňoval často lásku k přírodě, dítěti či ženě. V některých svých kompozicích byl ovlivněn německým expresionismem nebo francouzským impresionismem. Jako celek lze však shrnout, že tvorba Václava Kaprála nezapře moravskou provenienci. Dílo Václava Kaprála je uloženo v Hudebním oddělení Moravského zemského muzea v Brně.


Dílo:

Orchestrální 

Svatební pochod (1923).

Dvě idylky (1931).

Smuteční fanfáry (1945).

 

Komorní 

Smyčcový kvartet I. (1925).

Smyčcový kvartet II. s barytonovým sólem na slova R. Bojka (1927).

Píseň podzimu, pro smyčcové kvarteto a zpěv (1929).

Balada (1946).

 

Klavírní

Lyrika - Lístek do památníku, Píseň sirotkova, Mazurka, Taneček, Preludium, Píseň večera, Radostné chvíle, Valse Caprice (1907–15).

Sonáta I. C dur (1912).

Nokturno, koncert. etuda (1915).

Ukolébavky jara (1916–17) – věnováno jeho malé dceři Vítězslavě.

Suita romantica (1918).

Sonáta II. (1921).

Miniatury (1922).

Sonáta III. (1924).

Con duolo, 6 skladeb pro levou ruku (1926).

Radostné chvíle (1927).

Sonatina (1930).

Fantasie Es (1934).

Dumka (1936).

Sonatina bucolica (1936).

Menčulské stráně volají (1938).

Sedlcký, moravský tanec (1938).

Sonáta IV. (1939).

Dvě vzpomínky (1940) – věnováno jeho dceři Vítězslavě.

Předtucha (červen 1940) – na památku jeho dceři Vítězslavě.

Sonatina II. „Hradišťská idyla“ (1943).

 

Vokální 

Nocturnetta (1911).

Sadila fialenku v roli (1911).

Dva prosté motivy: Ukolébavka, Dětská píseň (1910–13).

Dedikace (1917).

Modlitba (1917).

Ticho (1918–19).

Sen zimního večera (1918–19).

Ukolébavka (1920).

Pro ni (1927) – věnováno Otylce Humlové.

Píseň jarní (1931).

Zdravice (1932).

Pouť u sv. Antonína (1932).

Uspávanky (1932–33).

Touha (1936).

Ledové květy (1942).

Haná zpívá (1942).

Milodějné kvítí (1942) – na památku Vítězslavě Kaprálové.

Česká mše Svatobořická (1943).

Lidové písně (1943).

Svatobořické lidové písně (1944).

Bez rozloučení (1944).

Javorina (1944).

Beroun (1944).

Korycany (1945).

Dvě nábožné písně (bez data).

Literatura:

I. Lexika

ČSHS.

PHSN.

Riemann12.

MGG1.

MGG2.

New Grove1.

New Grove2.

 

II. Ostatní

Helfert, Vladimír: Václav Kaprál (In: Česká moderní hudba, Olomouc 1936).

Racek, Jan: Leoš Janáček a současní moravští skladatelé (Brno 1940).

Vysloužil, Jiří: Čtyři malé portréty Václava Kaprála (In: Hudební rozhledy 7, Praha 1959).

Selinger, Lubomír: Václav Kaprál v Rovnosti 1920–1922 (Brno 1968).

Kundera, Ludvík: Václav Kaprál. Kapitola z historie české meziválečné hudby (Brno 1968).

Štaudová, Eliška: Václav Kaprál 1889–1947. Personální bibliografie (Brno 1989).

 

Kaprál, Václav (In: http://www.kapralova.org/KAPRAL.htm).

 

 

Archiválie:

Všechny rukopisy Václava Kaprála byly roku 1959 věnovány jeho ženou Moravskému zemskému muzeu, kde jsou uloženy dodnes. 

Notový materiál (In: MZA, sign. A30.221-262).

Korespondence (In: MZA, sign. G152 – s Otakarem Šourkem; G349, G351 – s Hugo Mrázkem; G350 - s Ludvíkem Kunderou; G1823-1830 - Harašta, Chlubna, Kunc, Kvapil, Neumann, Novák, Sachs, Šourek), G7418 (Ota Vach).

Fotografie (In: MZA, sign. F157).

Školní sešity (In: MZA, sign. G161).

Dokumenty (In: MZA, sign. G5009).

 

Studeničová Hana

 


Datum poslední změny: 22.1.2018