Český hudební slovník osob a institucí

Linek, Jiří Ignác

(Lynka, Linck, Linka, Lineck)
Charakteristika: skladatel, varhaník a kantor

Datum narození/zahájení aktivity: 21.1.1725
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 30.12.1791

Linek, Jiří Ignác (psán též Lynka. Linck. Linka. Lineck), skladatel, varhaník a kantor, narozen 21. l. 1725, Bakov nad Jizerou, zemřel 30. 12. 1791, tamtéž.

 

Narodil se jako čtvrté ze sedmi dětí Kateřiny Linkové a Jiřího Linky (staršího), varhaníka, kantora a ředitele kůru při kostele sv. Bartoloměje v Bakově nad Jizerou. Jiří Linka starší byl zároveň činný jako jeden z volených správců (starších) místního literátského bratrstva a zastával také funkci bakovského obecního písaře a městského radního. Linkové byli v Bakově nad Jizerou a okolí rozvětveným rodem. Starší hudebněhistorická literatura (viz např. Helfert) uváděla domněnky o přímé příbuzenské spojitosti mezi rodinou Jiřího Ignáce Linky a Barborou Linkovou, matkou Bedřicha Smetany, a snažila se tak vysvětlit rodový původ Smetanovy hudebnosti a zasadit jej do prostředí a tradice českých venkovských kantorů. Tato hypotéza nebyla dosud potvrzena.

Jiří Ignác Linka byl krátce v letech 1735–36 studentem piaristické koleje v Kosmonosech u Mladé Boleslavi, kde byl jeho spolužákem Jiří Antonín Benda a také Viktorin Brixi. O Linkově dalším hudebním vzdělání se dochovaly jen nepřímé doklady v podobě dobové stručné životopisné zprávy, kterou o něm sepsal jeho současník a žák Jan Augustin Fibiger. V ní je uvedeno, že Linka měl studovat hru na varhany v Mladé Boleslavi u Václava Norberta Červenky, v Praze u Josefa Ferdinanda Norberta Segera, a v Sobotce u Josefa Augustina Svobody. Zmínka o Linkově studiu u vyhledávaného pražského varhaníka, skladatele a učitele hudby Segera je pro poznání Linkova hudební vzdělání významná, avšak v dosud známých pramenech k Segerovu životu a působení se mezi jeho žáky Linkovo jméno neobjevuje.

V letech 1746–52 Linka působil ve funkci bakovského obecního písaře a po rezignaci svého otce v roce 1747 byl jmenován na jeho místo kantora a ředitele kůru sv. Bartoloměje, které zastával až do své smrti. Zároveň se stal členem místního literátského bratrstva (od roku 1747 sloučeného s místním muzikantským bratrstvem), jehož správcem (prvním starším) byl od roku 1759 rovněž do své smrti. V roce 1747 se oženil s Terezií Čapkovou a měli spolu pět dětí (Anna, Kateřina, Jan, Terezie, Jan). Jiří Ignác Linka zemřel na tuberkulózu 30. 12. 1791. Kvůli zápisu o Linkově smrti v bakovské matrice zemřelých z 2. 1. 1792 vznikly nejasnosti s určením data jeho úmrtí. Tento zápis se vztahuje zřejmě až ke dni pohřbu, neboť v dobovém přípise tamtéž je uvedeno, že Linka zemřel již 30. 12. 1791, což potvrzují i další prameny.

Linkovo skladatelské dílo je rozsáhlé a pokrývá takřka všechny hudební druhy a formy charakteristické pro lokální hudební centra Čech a Moravy 2. poloviny 18. století. Ve své době byl Linka oblíbeným skladatelem nejen v Čechách a na Moravě (dobové opisy jeho skladeb např. v cisterciáckém klášteře Osek, klášteře alžbětinek Na Slupi v Praze, Rovensku, benediktinském klášteře Rajhrad, premonstrátském klášteře Nová Říše). Jeho skladby pronikly také do sousedních zemí (Polsko, Německo, Slovensko, ale i Slovinsko). Jen ve sbírkách Národního muzea – Českého muzea hudby je uloženo 283 Linkových skladeb. Část z nich jsou dobové opisy, jejichž autorství je přisuzováno Linkovi, část tvoří Linkovy autografy. Nejvíce jsou zastoupeny kompozice vokálně instrumentální figurální chrámové hudby, ale Linka je také v menší míře autorem instrumentálních orchestrálních a sólových skladeb (sinfonie, koncerty pro sólové cembalo nebo varhany, varhanní preludia, 2 intrády pro soubor žesťových nástrojů a tympány). Autorství jemu přisuzované varhanní Fugy ex G a tzv. 12 korunovačních intrád z roku 1743 je sporné a dosud se je nepodařilo potvrdit. Dokud nebude zhotoven tematický katalog Linkova díla, údaje o celkovém počtu jeho kompozic budou přibližné. Významným přínosem pro českou hudební kulturu a její specifika jsou jeho skladby na české texty, především jeho 29 pastorel a zvl. 3 sepolkra. Textové předlohy pro svá sepolkra Linka z části čerpal zČeské mariánské muziky Adama Michny z Otradovic (Oratorium o umučení Pána našeho Ježíše Krista) a Capelly Regia musicalis Václava Karla Holana Rovenského (Oratorium pro sacro Parasceves dies). Spolu s Viktorinem Brixim, Janem Práchenským, Josefem Schreirem a Tomášem Norbertem Koutníkem je Linka významným představitelem autorů sepolker 18. století z českých zemí komponovaných na český text.

Kompoziční styl Jiřího Ignáce Linky představuje typický příklad pro českého lokálního skladatele 2. poloviny 18. století, který neprošel systematickým školením ve skladbě (nepočítáme-li údajné a dosud nepotvrzené Linkovo studium u dobového vynikajícího kontrapunktika Segera, jehož vliv na Linkovu práci s imitací a vedením hlasů není patrný). Charakterizuje jej syntéza idiomů stylu pozdního baroka a raného klasicismu (lombardský rytmus, synkopy, pomalý harmonický pohyb nad prodlevou) s patrným vlivem melodiky italské opery 18. století (např. Johann Adolph Hasse, Christoph Willibald Gluck), pronikající do českého lokálního prostředí formou kontrafakt operních árií adaptovaných pro potřeby chrámové hudby. Linka sám pořídil pro bakovský kůr kromě opisů skladeb českých autorů (Františka Xavera Brixiho, Josefa Sehlinga, Jana Františka Nováka, opis Stabat mater z roku 1749 s alternativním českým textem, kompozici Linkova učitele J. A. Svobody uvedenou pod Svobodovým italským pseudonymem Giuseppe Augustino Liberti), také kompozice Giuseppa Bonna, Christopha Willibalda Glucka, Ignazia Fiorilla a Giuseppa Gonelliho. Zvláště zdařilé jsou jeho Symphonia pastoralis ex C a Missa pastoralis ex F, které převyšují dobovou průměrnou produkci v českých zemích a svou invenčností se vyrovnají kompozicím Františka Xavera Brixiho.  

Ve 20. století v souvislosti s akcentací „lidovosti“ a kantorské tradice v české hudbě recepce díla Linky narůstá. K 150. výročí jeho úmrtí (1941) byly o něm vysílány pořady v rozhlase, prováděly se jeho skladby. Linka je dáván za jeden z typických příkladů osobnosti a tvorby českého kantora z venkovského prostředí a zároveň tak má představovat typ hudebního myšlení formující se z nižších („lidových“) vrstev společnosti. Obliba jeho instrumentálních skladeb a pastorel je patrná z četnosti jejich provedení a nahrávek.


Dílo:

Instrumentální skladby

Concerto per Clavicembalo ex C, pro cmb/org, vl 1, vl 2, clno 1, clno 2, vlne (1776).

Concerto a Cembalo obligato ex F, pro cmb/org, vl 1, vl 2, cor 1, cor 2, vcl (před 1792), edice: Wilhelmshaven: Heinrichshofen,1966. Pegasus-Ausgabe. Pegasus-Orchester-Archiv.

Concerto per Clavicembalo ex D, pro cmb/org, vl 1, vl 2, clno 1, clno 2, vlne (před 1792).

Pastorella per Clavicembalo concerto [D dur], pro cmb/org, vl 1, vl 2, vla, cor 1, cor 2, vlne (před 1792).

Symphonia pastoralis ex C, pro vl 1, vl 2, ob 1, ob 2, cor 1, cor 2, fundamento (před 1792).

Symphonia pastoralis ex D, pro vl 1, vl 2, cor 1, cor 2, cb (před 1792), edice: München: Vieweg, Musikschätze vergangener Zeiten: Instrumental- und Vokalmusik des 16. bis 18. Jahrhunderts.

[2 intrády], pro clno 1, clno 2, cor 1, cor 2, trba, trbne, timp (1792).

14 preludií, pro varhany, z tzv. Bakovské varhanní knihy (před 1792).

 

Vokálně instrumentální – pastorely a písně na české texty

„Bratři milí nemeškejme“, pro A, vl 1, vl 2, ob 1, ob 2, cor 1, cor 2, org (před 1792).

„Bratři milí, pojďme všichni spolu“, (in: Missa pastorale in C), pro CATB, vl 1, vl 2, clno 1, clno 2, org (před 1792).

„Dobrou noc, můj Ježíšku“, pro C, vl 1, vl 2, vla, org (před 1792).

„Hej, děvčátka, do Betléma“, pro C, vl 1, vl 2, vla, org (před 1792).

„Hej, hej, Jene, co se to děje“, pro AB, vl 1, vl 2, tuba pastoralis, org (před 1792).

„Hejsa, novina, šťastná hodina“, pastorella na Jitřní, pro CA concerto, TB, vl 1, vl 2, clno 1, clno 2, fundamento (před 1792).

„Já jsem hospodář zdejšího ovčína“, pro B, vl 1, vl 2, vla, cor 1, cor 2, org (před 1792).

„Já jsem pastýř mého stáda“, pro B, vl 1, vl 2, vla, cor 1, cor 2, org (před 1792).

„Jaký medle čas nastává nám zas“, Commemoratio Pastoritia, pro CATB, vl 1, vl 2, cor 1, cor 2, org (před 1792).

„Jaký to medle nastal čas“, pro C, vl 1, vl 2, vla, fundamento (před 1792).

„Kde jsi, přelibý můj Ježíšku“ (též dochovány opisy této skladby s latinským textem Nate dulci Consolator a Surge mopse), pro C, vl 1, vl 2, vla, org (před 1792).

„Kubo? Co? Kubo? No?“, pastorella Slavonica, pro CB, vl 1, vl 2, vla, org (před 1792).

„Mistře můj!“, Pastorella iucunda in qua Discursus continetur Pastorum, pro CA, B (pan Mistr), vl 1, vl 2, vla, fl 1, fl 2, cl 1, cl 2, clno 1, clno 2, org (před 1792), edice: MAB 23.

„Narodil se Kristus Pán“, (in: Missa pastoralis ex F, táž skladba dochována jako Pastorella in F v instrumentaci pro CATB, vl 1, vl 2, vla, vcl, vlne, fl, cl 1, cl 2, cor 1, cor 2, tr 1, tr 2, timp, Glockenspiel, org), pro CATB, vl 1, vl 2, cor 1, cor 2, org (před 1792).

„Narodil se nám Spasitel“, (též dochovány opisy této skladby s latinským textem Laeti pastorculi ad praesepe currite), pro C, vl 1, vl 2, vla, org (před 1792).

„Nastal nám den veselý“, pro B 1, B 2, vl 1, vl 2, org (před 1792).

„Ó Jezulátko, rajské poupátko“, pro C, vl 1, vl 2, vla, fundamento (před 1792).

„Pastores surgite“, Motetto pastorale, pro CAB, vl 1, vl 2, fl solo, fundamento (před 1792).

„Pastouškové, k Betlému ochotně chvátejme“, pro C, vl 1, vl 2, org (před 1792).

„Pastouškové, pojďte sem“, pro A, vl solo, vl 2, vla, ob 1, ob 2, cor 1, cor 2, org (před 1792).

„Pastýři, k Betlému pospíchejte“, pro C, vl 1, vl 2, vla, cor 1, cor 2, org (před 1792).

„Pojď, Jene, Petře a Pavle“, pro A, vl 1, 2, vla, org (před 1792).

„Pojďme, bratři, k Betlému“, pro B 1, B 2, vl 1, vl 2, org (před 1792), edice: M. Franěk, Praha: Editio Sti. Aegidii, 1992.

„Poslechněte noviny“, pro CATB, vl 1, vl 2, clno 1, clno 2, org (před 1792).

„Tři králové seznali hvězdu“, pro C, vl 1, vl 2, org (před 1792).

„Veselé noviny zvěstuji vám“, Offertorium de Nativitate Domini, pro CATB, vl 1, vl 2, fl 1, fl 2, clno 1, clno 2, timp, org (před 1792).

„Vstávejte bratři rozmilí“, pro A, vl 1, vl 2, vla, org (před 1792).

„Vzhůru bratři Bárto, Mikši“, pro B, vl 1, 2, tuba pastoritia, org (před 1792).

„Zhůru, zhůru, pastouškové“, Offertorium při Jitřní, pro CATB, vl 1, vl 2, clno 1, clno 2, timp, org (před 1792), edice: M. Franěk, Praha: 1992, Editio Sti. Aegidii.

13 zpěvů na české texty, edice: Zpěv, který se na den sv. Třech králů při koledě zpívá. In: Jaroslav Pohanka: Dějiny české hudby v příkladech (Praha 1958, s. 147 – 148). J. Boháč, Kvíteček májový: (Arietta de Sancto Joanne Nepomuceno) (Praha 1946). Dva zpěvy k sv. Janu Nepomuckému: pro soprán, alt, orchestr a varhany (Praha, Editio Sti. Aegidii).

 

 

Vokálně instrumentální – sepolkra

Oratorium pro sacro Parasceves dies, „Ortel vyšel by na smrt šel“, (též známo pod názvem Symphonia o umučení Páně), pro CATB, vl 1, vl 2, ob 1, ob 2, cor 1, cor 2, org (před 1784).

Criminalista nevinný celý bez viny Ježíš Kristus, na smrt neprávě odsouzený, v ruce hříšníků vydaný a usmrcený, „Lekejte se ó soudcové“, pro C (Zkroušená duše), A (Nespravedlnost), T (Pilát), B (Ježíš), vl 1, vl 2, ob 1, ob 2, cor 1, cor 2, org (1784).

Oratorium o umučení Pána našeho Ježíše Krista, „Když v myšlení usmrcení Ježíše“, pro CATB, vl 1, vl 2, ob 1, ob 2, org (před 1792).

 

Vokálně instrumentální – liturgické formy

49 mší (8 pastorálních mší), (edice: M. Franěk Missa ex D. Praha1992, Editio Sti. Aegidii).

12 requiem.

42 litanií.

8 motet.

9 offertorií.

23 mariánských antifon.

4 Te Deum.

4 nešpory.

4 Pange lingua.

4 Aperges me.

2 Vidi aquam.

1 Veni Creator Spiritus.

6 žalmů.

3 Veni Sancte Spiritus.

4 Stationes.

3 Rorate.

2 hymny na latinské texty.

Skladby s přisuzovaným autorstvím

[12 korunovačních intrád] (1743), edice: Burghauser, Jarmil: Staré české fanfáry, Praha 1961.

Fuga ex G, pro varhany (před 1791), edice: Jaroslav Smolka: Alte tschechische Orgelmusi, Edition Peters, EP 13286. s. 28.

 

Edice

Sinfonia pastoralis ex C (Vít Chlup (ed.), Musica viva historica 36 (1976).

Preambulum [C] (J. Reinberger (ed.), MAB I/12, 1953).

Missa pastoralis ex F (J. Berkovec (ed.), MAB II/13, 1988).

Pastorella jucunda („Mistře můj!“) (J. Berkovec (ed.), MAB I/23, 1955).

Varhanní skladby. Bakovská varhanní kniha (Petr Koukal (ed.), Opava 2009).

Literatura:

I. Lexika

Dlabacz.

PHSN.

ČSHS.

MEH.

HSPK.

 

II. Ostatní

Paměti spolku literácko-hudebnického v Bakově nad Jizerou. K památce 200 letého trvání spolku literátského (Mnichovo hradiště [1889]).

Helfert, Vladimír: Jiří Benda. Příspěvek k problému české hudební emigrace. I. část (Základy) (Brno 1929, s. 27, 64).

Branberger, Jan: Zapomenutý český skladatel (J. I. Linek) (Náš rozhlas XVIII, 1940, č. 12).

Boháč, Jan: Hudební tradice v Bakově nad Jizerou (Cyril LXVII, 1941, s. 64).

Boháč, Jan: Jiří Ignác Linka (Cyril LXVII, 1941, s. 49-50).

Koubek, V.: O životě a díle J. I. Linky (in: Mladoboleslavské listy 23. 8. 1941).

Kouble, Vel.: Jiří Ignác Linek (in: Rodný kraj XXXIV, 1941, č. 34).

Štědroň, Bohumír: Pastorely a ukolébavka v Hubičce (in: Hudební rozhledy V, Praha 1953, s. 412 – 413).

Buchner, Alexandr: Hudební sbírka Emiliána Troldy (Praha 1954, s. 66).

Němeček, Jan: Lidové zpěvohry a písně z doby roboty (Praha 1954, s. 212, 218, 225).

Němeček, Jan: Nástin české hudby XVIII. století (Praha 1955, s. 148–150).

Tomandlová, Eva: Hořčičkův seznam hudebnin z pozůstalosti bakovského učitele Aug. Fibigera (in: Miscellanea musicologica V, Praha 1958, s. 7–132).

Tomandlová, Eva: Sepolkra Jiřího Ignáce Linka (nepublikovaná dizertační práce FF UK, Praha 1958)

Tomandlová, Eva: Kniha varhanních skladeb z bakovského kůru (in: Miscellanea musicologica XII, Praha 1960, s. 33–43).

Chew, Geoffrey Andrew: The Christmas Pastorella in Austria, Bohemia and Moravia and its Antecedents (University of Manchester 1968, nepublik. disertace).

Černý, Josef: Jiří Ignác Linka (in: Vlast (Roztoky u Prahy), 1971, č. 3, s. 41–46).

Mikanová, Eva: Hudební instituce na Mladoboleslavsku v 17.–18. století (in: Příspěvky k dějinám české hudby III, Praha 1978, s. 41–122).

Berkovec, Jiří: České pastorely (Praha 1987).

Smolka, Jaroslav: Fuga v české hudbě (Praha 1987, s. 214–216).

Germer, Mark: The Austro-Bohemian Pastorella and Pastoral Mass to c1780 (New York University 1989, nepublikovaná disertační práce). 

Archiválie:

Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin hudby.

Muzeum Bakovska.

Národní knihovna Praha – Hudební oddělení.

Národní muzeum – České muzeum hudby.

Státní okresní archiv Mladá Boleslav.

 

Pavel Žůrek

 


Datum poslední změny: 13.1.2016